tomano

Zapojil sem mobil do nabíječky a vzápětí vypadla elektrika celý ulici. Říkám si, že by bůh konečně vyslyšel mé přání a nadělil mi superschopnosti? Šel jsem si tedy po tmě nalít vodu. A chutnala jako voda. Zklamán nad tím, že neumím vodu proměnit ve víno, jsem se rozhodl odložit test zmrtvýchvstání na dobu neurčitou...

Tyvole. Já vs igelitový pytlík. Jak v zasraný grotesce dneska. A samozřejmě v prahajzlově. To si takhle jdu metrem a najednou koukám, že nejdu, ale dělám rozštěp. Tak ho vybalancuju a zjišťuju, že sem šlápl na igelitový pytlík. Tak ho odkopnu...neodkopnu, ta zmagnetizovaná mrška se na tý botě nějak drží. Začnu mávat nohou a furt nic. To už začínala docházet trpělivost, takže judo-kop! Konečně. Odlepil se, provokativně kolem mě prolítl a přilepil se mi na hruď. To si děláš prdel. Vezmu ho do ruky a samozřejmě se přilepí, takže mávání zase nefunguje. To už sem začínal trošku bublat, tak sem ho co nejbolestivěji zmuchlal a hodil. Najednou přijel vlak do stanice, protivítr, pytlík se rozfoukl, aka rozbalil, a mě čelně do xichtu. Myslím, že v tuhle chvíli se lidi v metru začínali otáčet, když viděli týpka, co trhá igelitový pytlík a řve na něj "TO JE VŠECHNO CO DOKÁŽEŠ?!"

Já věděl, že budu plný zážitků, když si řeknu, že proběhnu přes ulici v tom největšim chcanci a zazvonim na kámoše! >_< Nečekaně jsem zmoklý až na kost. První, co jsem si říkal, bylo, ještě že nepadaj kroupy. Hmmm, ten déšť je nějakej hlasitější. Hmmm, nějak mě začíná bolet hlava a ruce. Hmmm, FFFFFFUUUUU- Tak ještě zrychlim, když tu to napálí do baráku, kam běžim, blesk a vyhodí světla v celé ulici. Zase FFFFFUUUU-, bo po blesku sem byl slepej, hned na to zahřmění jak hovado, po kterym sem ohluchl a ještě sem si rozbil držku o kaluž, která měla hloubku tak půl metru. Tak si tak v půlce cesty ležim, nechám do sebe jebat kroupama a říkám si, že na to asi seru a že snaha ale byla. Cestou mi ještě zavolal kámoš, že je sice nasranej, že u něj vypadla elektřina, ale že zrovna v tu chvíli koukal na nějakýho niemanda, co si v tom chcanci rozbil držku, tak že alespoň ví, že někteří lidi jsou na tom hůř. Ha ha. Počkej ty zmrde, ty pučený filmy už neuvidíš.

...prostě SWEEEET! >_<

(snažím se udělat seriózní text, takže zde nebudou sprostá slova. Moc. Byli jste varováni.)

Takže. V každé správné recenzi má být neutrální začátek o historii studia, co vyrábělo hru, úspěchy předchozích dílů a blá blá blá. S dovolením tuhle nezáživnou část useknu. Koho baví, ať napíše do googlu Criterion Games. Kromě toho nedělám recenzi ale reklamu. :) Za sebe řeknu, že moje první setkání se sérií bylo na PS2 u kamaráda (Burnout Takedown). Důkladnější setkání jsem měl s dílem Burnout Revenge, tentokráte na vlastní konzoli (530 achievement pointů bez jakéhokoliv online hraní, beyatches) a nyní budeme probírat Burnout Paradise Ultimate pro počítače.

Oproti předchozím dílům se nyní dá volně pohybovat po světě. Ten je velmi pěkně zpracovaný a hodně různorodý, což mě potěšilo. Od pláží, velkoměsta a průmyslových zón se dá dostat až k horám a lesíkům. Všude je schováno spousta zkratek, díky zničitelnému prostředí. Což ovšem způsobovalo, že se mi mapa zdála tak veliká, až sem se ztrácel, takže sem jí používal celkem často. Jsou na ní zaznamenány pozice závodů, benzínek (po průjezdu doplní nitro), spray shopů (změna barvy), opraváren (opravy a nová auta) a všeho důležitého. Hodil by se teleport na některé lokace, bohužel tam ale nic takového není, takže se všude jezdí po svých, aby se závodníkovi lépe učily zkratky.

Auta jsou pěkná. Dejme tomu. V pěkné, tzn. neroztřískané části, je stejně vidíte asi minutu. Závodění je stejně agresivní jako vždycky. Máme tu klasický závod z bodu A do bodu B, kdy si sami vybíráme, kudy pojedeme. Máme tu ničení soupeřů na čas, závodění na čas,... Bohužel kategorie "O největší bouračku" chybí nebo jsem jí nenašel. Nově je přidáno dělání kaskadérských kousků na čas. Všechny druhy závodů, kde jsou k dispozici protivníci, se nedají popsat jinak než "totální masakr" a to díky překrásně zpracovaným bouračkám, u kterých se labužnicky zpomaluje čas. Na pcčku jedna z mála dobrých arkádově bouracích her. Jediná jiná hra, která se v akčnosti burnoutu jakž takž vyrovná, je série Flatout a i ta se vám po zahrání Paradise bude zdát pomalá jako šnek.

Grafika je překrásná, pokud máte výkonný počítač. Na konzolích se mi ale zdály bouračky trošku víc detailnější (víc tříštěného skla, zpomalenější leč plynulejší prohýbání plechů,...). Na druhou stranu mi na konzolích vadily dva modré pruhy v obrazu nahoře a dole. V pcčkové verzi už nejsou. Také se nově mění počasí a vypadá velmi pěkně.

Na závěr bych chtěl říct, že na pcčko neexistuje lepší solidně arkádově pojatá závodní hra a že by si jí měli všichni hned koupit. Když ne na pcčko, tak alespoň na konzole. :)

Dude: Prej se ti někdo snažil zabít ženskou. :D
Tomano: Njn, ale pěkně trapně.
Tomano: Česnekový čipsy nedělaj holt dobře někomu se špatnym žlučníkem. :)
Tomano: Dokonce i epitaf by zněl pěkně trapně – sprovozena ze světa rukou česneku.
Tomano: Lidi by si pak mysleli, že sem chodil s upírkou.
Tomano: Kdyby jí alespoň zabil pořádně jako upírku...
Tomano: Jakože by epitaf zněl alespoň – Měla toho na světě tolik, dokud v ní nenechal Van Helsing kolík.
Tomano: To by bylo husté. :)
Dude: Měl bys vědět, že teďka stojí za mnou a čte si to. :))))
Tomano: Uhhhh....
Tomano: ......ehmmmm
Tomano: ...
Tomano: Ahoj, to jsem já, váš přátelský soused Tomano. Zrovna jsem sem přišel a musel sem od ICQ vyhodit své zlé dvojče. Doufám, že zase nepsalo věci, který bych já samozřejmě nikdy nenapsal. Ehem.

To si takhle spím, když se mi najednou zdá prorockej sen, který mi říká, abych se probudil. Přicházím k vědomí, když na mě dědek ze sna řve WAKE UP! Když přijdu k vědomí, tak zjistím, že na mě neřve ze sna dědek, ale maňas od Scooter z televize. Sakra, mobil zvoní...
"Seš doma?"
"...ghhhmmm...ehrhmmm...co?"
"Umíš anglicky?"
"...počkej, co?"
"Určitě umíš. A seš doma?"
"....jo?"
"Vem s sebou mikrofon, za pět minut sme u tebe."
"....grhhmmm."
Pořád v polospánku sem se převlékl a začal hledat mikrofon. Nenašel sem nic jinýho, než obrovský headphony s malým mikrofonkem. A jelikož když se obouváte, jednou rukou napůl oblíkáte bundu, druhou držíte obří sluchátka a loktem se snažíte nasadit si boty, tak dospějete k názoru, že dáte ty sluchátka radši na hlavu. A samozřejmě když jste v polospánku, tak na ně zapomenete. Vzpomenete si na ně až ve vchodu, kdy se snažíte přidržet dveře paní s kočárkem, řeknete "br´den" a ona ten kočárek málem pustí se slovy "Ježišmarja, já sem se vás lekla. To se teďka nosí nebo co?". Ještě než sem si vzpoměl, že mam na palici obří sluchátka, tak sem myslel, že mluví o vlasech, čili debilnějc, než "Jóó, stačí je nechat vyrůst a tvářit se in." sem odpovědět fakt nemohl.
Mno, poté sem byl zasvěcen do mise. Samozřejmě sem neměl nic lepšího na práci (plus sem myslel, že si dělaj prdel. Kámoše sem neviděl věčnost a nevěděl sem, že se v u:fonu vyšplhal tak vysoko), tak sem řkl, že do toho du. Trošku mě zděsilo, že tuhle odpověď všichni čekali. Namluvili sme sotva půlku, bo publikum bylo moc velké a dělalo strašný bordel (a to nevim proč, můj proslov byl velmi solidní o_O), takže zejtra dabuju znova. the end.

A tentokrát to neni vtipné, bo sem pracoval pod tlakem! >_<

Tyvole, na začátku školního roku se vždycky uvedu s nějakýma průserama a musim pak měsíce čekat, než to z učitelů vyšumí a poznaj, že sem vlastně celkem slušnej človíček. Ale proč zrovna teď musíme na matiku dostat takovýho rapla a já se znova úvést průserem. Dobře, z půlky za to můžu já. Nudil sem se, demontovával propisku, péro ulítlo a trefilo ho. Ale takhle banální rozhovor -

"Tomáši."
"..."
"TOMÁŠI!!!"
"Jo? Co?"
"Co vznikne?"
"Kde co vznikne?"
"X a Y! Co z toho vznikne?!"
"Iksilon?"

- přece nemůže nikoho donutit, aby mi 5 minut nadával, během toho, co se mi celá třída tlemí. o_O

Tyvole no týý vole, to sem měl zas jednou blbej nápad. 6 lidí potřebovalo zapálit cíga a k dispozici byl jenom jeden polomrtvej zapalovač. Tak mě napadlo, že mam vlastně v kapse pepřák a že ten je vlastně hořlavej, tak proč neudělat z malého ohně velký. Všichni sme byli tak po pátém pivu +- nějaké panáky, tak sme alkoholickou dedukcí vydedukovali, že následky pepře se v ohni vlastně vypálí. Použili jsme teda napalmové připálení. Výsledek?
Většinou tři čtvrtiny cíga sesmahnutý. Ti, kdo se pokusili natáhnout, se začali okamžitě dusit a kašlat. Ostatní začaly pálit oči. Kolemsedícím připadalo podivné, proč šest lidí najednou odlítlo / popadalo ze židlí od toho magora s letlampou. Ještě podivnější jim muselo připadat, že všichni nadávají, vrážejí do stolů a snažej se dostat k východu. Nám zas venku připadalo divné, proč z hospody odcházej kašlající lidi, když mi to měli nejhorší.

To si takhle du ulicí, když začne sněžit. Kosa jak v mrazáku, tak se chumlám do bundy. Najednou mi v empétrosce začne hrát písnička, kterou poslouchat nechci. Tak hrabu v kapse hrabu, ruka ztuhlá z té zimy, ale nakonec písničku přepnu. A najednou slyšim od holky, která šla celou dobu předemnou, jak dorazila ke kámoškám a říká "Tyjo, nějakej úchyl si ho za mnou honil.". Na patě sem se otočil, došel přímo doprostřed půlkruhu tvořeným 3ma holkama, dal ruku do kapsy a začal se v ní hrabat. Když už sem se nabažil těch zděšenejch výrazů, vytáhl sem empétrosku, krásně aby jí všichni viděli a přepnul písničku. V tu chvíli sem se musel sakra ovládat, abych nezačal řvát "OWWWNED BEEEEYATCH!". Tak sem se teda ovládl a řekl drsně "Moc si fandíš" a odešel sem.
Sice sem slyšel, jak se vzadu tleměj, ale sakra, doteď se cítim jako TAKOVEJ frajer. :)

bo já sám nevěřim, že to vůbec fyzikálně možný! O_O Kořenim si maso na rozpálené pánvi. Samozřejmě pepř se mi dostal do nosu, tak sem kejchnul, když sem přemysťoval mouku (ne na maso, prostě překážela). Sem jí fouknul kus proti ohni, a vzniknul zasranej fireball! O_O Může za to ta zasraná mouka, nebo maj problém v plynárně?!

No já měl neuvěřitelnou kliku. Probudim se, už skoro tma, autobus stojí na zastávce a já "DÁÁÁÁH DOPYČE ZASPAL SEM!". Tak vyběhnu ven, rozhlížim se a "DÁÁÁH DOPYČE KDE TO SEM?!". A najednou zničeho nic slyšim za mnou kámošův hlas, že prej "DÁÁÁÁH TYPYČO CO TU DĚLÁŠ?". A já na něj "DÁÁÁÁH TYPYČO DOSTAŇ MĚ KURVA DOMŮ!". A pak sem přijel domů. :) Bylo to tak rychlé, že vlastně ani nevim, kde sem to vlastně skončil. Ale Všetaty to určitě nebyly. :)

Dneska, když sem sám prodal, omarkoval a správně vrátil drobné na několik kazet do videokamery?cKde byl šéfik? Někde v pryč. No ale když sem tam sám, fronta jak hovado, pán chce monočlánky, já si zaboha nemůžu vybavit kde sou a jak vypadaj... pak si vzpomenu, že když nevim, tak bych mohl taky říct že nejsou. Tak tak udělám, a pán "Ne ne ne, tánhle je vidím.". No a kde byl šéfik? Ano. Za mnou, když sem ho neviděl.

Ale kvůli tomu mě nevyhodili. Tam týpek poslal nějakého důchodce do řitě, že žárovky do ledničky už nemaj. Pak přišla pošta s balíkem a jenom slyšim od někoho z druhý strany "Já teď nemůžu, hoď to prosimtě na zem k těm malejm žárovkám do ledniček.". :)
On si pro mě poslal nahoru, já znavený z tahání ledničky sem jenom sedl a on tam vedl monolog, že se asi nevidím příštích 5 let u jejich firmy a bla bla bla a že bych mohl zkusit spíš nějaké kancelářské zaměstnání, bo my šlo, a bla bla bla a nechci náhodou ještě dělat výšku? a bla bla bla. Já vpodstatě jen seděl, kýval hlavou, pak sem poděkoval, podal ruku, řekl nashledanou a šel. A vůbec mě to nesralo. :D

Tyvole v té práci je taková NŮŮŮŮDÁÁÁ. Nikdo tam neni, tam si čkárám na papír – hele to radši nedělej, šéf tě za to zprcá. Potají vytáhnu komix – HOW DARE YE! Dávám dývka do obalů, monotóní práce, nasadim si sluchátka – radši to sundej, šéf to nerad vidí. Pokukuju po pspčku a chlubim se, jak to bude super, až ho budu mít – tady si stejně nezahraješ, až 2 kila pokuta. Tož kurva, to to tam musim zapálit, abych se nenudil?!

Sem přibližně od šesti vkuse na poči a všichni šli už kolem desáté spát. Najednou slyšim na chodbě rachot, který se přibližuje. Říkám si "A sakra, zase dostanu zjeba." Z čista jasna přišel záchvat geniality a já se snažim co nejrychlejc otevřít stránky, kde si trénuju japonský znaky. Za mnou se otevřely dveře a já slyšim "Děláš taky něco jinýho?". Já se otočim a s přízvukem arogantního génia vyrušeného při práci povídám "Ne, nedělám.". Máti se zamračí a odejde. Já, pyšnej na bravurní zvládnutí akce, se otočim zpátky k monitoru a zjistim, že si to tam ve fullscreenu rozdávaj dvě lesby v pozici 69. A další stránky stále naskakují. A asi sem chytl nějakej virus. DOPÝÝÝČÉÉÉ! >_<

Viděl sem opravdové EMO! A jako fakt opravdové! Černá barva všeho, nějaká teplá kapela na mikině, vlasy přes oko......tak sem na to ukázal prstem a řekl "EMO!". V metru to sice vypadá sice divně, ale stejně všichni čuměli víc na emo než na mě, i když sem ukazoval asi 5 minut vkuse. :)))

No takhle...za dob PSX, kdy sem byl ještě mládě, mě konzole fakt nebrali. A rodiče by mi jí stejně nedovolili. :) To sem radši dal jednou za pár měsíců pajcku kámošovi a ten mi dal CDčko se 100 osekanýma hrama. :) Pak sem se dostal do stádia, kdy sem začal být náročnější a nehrál jen kdejakou pyčovinu, čili sem se začal učit Heroes3, Fallouty, Duke Nukema.... Pak přišly roky, kdy mě ale začalo štvát, že si pořádně nemůžu zahrát Half Life a táta Need for Speed 3. Následovala koupě prvního novýho poče. To mě hraní na poči bavilo ještě víc, bo sem bez sekání mohl hrát Rollercoaster Tycoon, Sim City a nějaké střílečky. Konzole mi byly furt ještě úplně putna, bo sem mohl machrovat, jak mi krásně fachá Deus Ex (moje první originálka). Čas plynul, počítač zažil sem tam nějakej průměrnej patetickej upgrade, až jednoho dne vyšlo Far Cry a hrát ho bylo utrpení. Dohrál jsem ho, ale vždycky sem byl nasranej, když sem to viděl na ultrahigh detaily u kámošů. Tehdy sem dokonce začal hrát na PS2, bo už ho mělo i celkem dost lidí, ale furt sem byl upnutej na střílečky a na ovladači se mi ovládali blbě – takže nasrat. Jenže otec už další upgrade nepotřeboval a tak sem musel rok šetřit na novej poč, abych si pak konečně zahrál Far Cry taky na ultrahigh. To byl konečně můj vlastní počítač, takže sem se nemusel bát instalovat hry "co zbytečně prasej systém". Dokonce sem se naučil stahovat hry z internetu, takže pro mě nastala zlatá éra hraní. Konzolím sem se vysmíval, bo jejich grafika vypadala směšně, leč několik titulů sem jim opravdu záviděl. Za rok začal počítač zase pochrchlávat, tak dostal za Rivu TNT2 novou geForce 2 MX 400. Pak začal pochrchlávat už za půl roku, tak dostal Ati Radeon 9600XT. Všechny karty za moje peníze a nebylo jich málo. Nejhorší bylo, že i po upgradech šlapali hry jakž takž. Byla to taková polovina roku 2005, kdy sem začal hrát s kámošem mlátičky na PS2. To sem zjistil, že ty blbý konzole nejsou tak blbý a že můžou být dokonce ve víc lidech zábavnější než hraní na poči. To mě nasralo, bo do poče sem vrazil přece tolik peněz a začal aktivně chodit na lan party. Zábava to byla, to jo. Ale občas jí kazili "elitní hráči", který nenechali nás, průměr, naživu ani 10 vteřin. Plus pár her mi opět nestíhal poč. Alespoň se disk dal naplnit filmama a pornem. Pak se blížíme do éry, kdy začal vycházet FEAR atp. a mě se všechno STRAŠNĚ sekalo. Prachy sem utrácel už i za jiný věci, že by mi rodiče přispěli na další pekelnou mašinu, to jako vůbec + zavedli sme, že během pauzy v dračáku se asi hodinu na uklidněnou hrálo na PSku. Tehdy už sem si začal říkat, co kdybych našetřený prachy utratil za konzoli. Zdálo se mi to ale takové blbé, utrácet prachy za něco, na čem se sice suprácky hraje, ale grafiku to má horší než moje pc kraksna. A BUMPRÁSK. Nextgen konzole přišly. Půl roku sem si zjišťoval, jestli se na tom hraje stejně dobře jako na minulých kouscích. Pak sem se dlouho rozhodoval, kterou z nich vlastně chci. A pak jsem si koupil Xbox360.

Takže do stavu konzolista sem nepřešel ze dne na den. Děkuji za vyslechnutí. Doufám že to jednou zfilmují. :)

"Freeze! Srací policie! This a raid! Ukažte mi srací průkazy!"
"Ok ok, tady. Před tejdnem sem si ho vyzvedl hygienyckym."
"Tak co to tu máme.....Miku! Jeden ti asi zdrhá!......Teď sem viděl zmizet toaleťak pode dveřma, běž to doprdele zkontrolovat!....Kde sem to skončil? Jo.....hmm hmmm hmmm. Všechno se zdá vpořádku, přesto vás ale budu muset pokutovat."
"Jakto?! Za co?"
"Sral ste nepovolenou rychlostí."
"Ale ale ale..."
"Žádné ale, podivejte se na vaše záda. S timhle ste chtěl jít ven? Co kdyby vás někdo viděl, nedejbože cejtil!"
"Ale já MUSEL!"
"Heleďte pane, i když spěcháte a jedete autem, nesmíte překročit povolenou rychlost a musíte se připoutat. Od toho tu sou zákony. Dokonce sem ani neviděl, že byste si dal před sranim do mísy hajzlpapír. Chcete ještě pokutovat za PPPPZ?"
"Co je PPPPZ?"
"Porušení prevence proti posrání zad."
"Panebože ne, stará by mě zabila!"
"Takže si rozumíme. Bude to 2000. Utřete si záda a ať už vás tu nevidim. MIKU! Co tam tak dlouho děláš?!"
"Kristepane šéfe! Máme tu kód 13!"
"A doprdele! Centrálo....CENTRÁLO!.....Kód 13, opakuji kód 13 – Godzillý hovno na veřejných záchodcích!.....Rozumím.....MIKU! Zeptej se ho co měl!"
"Ježíši, říká že byl ve třech mexických restauracích!"
"Centrálo, vyšlete okamžitě jednotku hovnotechniků, těch nejlepších! Budeme muset evakuovat 3 bloky! A doneste zásobu toaleťáků, jestli dojdou, sme nahraný! A pospěšte si, slyšim ho tlačit!"

To si takhle u nás s kámošem hrajem burnout, když najednou mu zavolá otec a že prej má přijít pomáhat do rozestavěnejch kanceláří. Zeptal se mě, jestli si nechci vydělat nějaké prachy, tak sem samozřejmě šel s nim. Dorazíme tam a dostaneme za úkol obložit strop stropníma deskama. Tak si tak obkládáme a najednou zjistíme, že všichni dělníci zdrhli. Jako poslední sem kolem mihl kámošův otec, tak sem se nenápadně zeptal, kolik dostanem. Řekl že nic, že sme tu dobrovolně, ne placeně...a zdrhnul. Pracovní morálka opadla. Strop sme měli už skoro hotovej, stejně nám ale poslední pětina trvala stejně dlouho jako předešlé čtyři pětiny. A zbylo nám asi 50 stropních desek, které se měli při nevyužití vyhodit. :) Samozřejmě první co mě napadlo, že ozkoušim jejich pevnost, tak sem jednu rozkřápnul kamošovi o hlavu. Začal z ní lítat bordel, prach, humus, atp. Kamoš se chvíli dusil, ale pak vypukla válka naplno. Všech 50 desek zařvalo, bordelu z nich vylítalo, že na konci vypadala místnost jako kdyby v ní někdo odpáli dýmovnici. Samozřejmě sme nic neviděli, kašlali, dusili se,... Poslední deska pak letěla poněkud blbě, takže se zhroutil kus stropu (samozřejmě na mě). Čili sme ho museli zase dávat dohromady. Když sme se pobavili, otevřeli sme okna a šli se vydejchat na čerstvý vzduch. Stavbymajstr přišel naštěstí ve chvíli, kdy už to nevypadalo, že v kancelářích hoří. Tak sme mu řekli, že všechno vpoho, jen sme rozbili pár desek. Stavbymajstr povídá "Nevadí, přebytky bysme stejně vyhodili. Tak se jich opatrně zbavte, jejich vnitřek je prý toxický.". Zhrozeně sme se na sebe podívali a zjistili, že oči normálně rudé být nemají.
Takže sem doma, bolí mě hlava, mam rudé oči, kejchám, slzim, škrábu se.......ale za tu bitvu to stálo! :)

To je čudné. Původně sem šel na pracák, ale zahlédl sem v trafice Level, tak sem ho koupil, tam byl RCT3 a já si vzpoměl, že to chtěla kámoška. Tak sem k ní šel, tam byla jen její 15ti letá ségra, kerá smontovávala poč. Tak sem jí pár minut pomáhal, a hned na to tam vlítl její otec a nařkl mě ze zneužívání. o_O Pak sem si uvědomil, že vlastně stál za dveřmama a náč rozhovor se ubíral směrem "Nedávej to tam! Ale jóó, vždyť to tam pasuje. Nene, to je moc velký. Vidiš a je to tam. Ale blbě, puč mi to, já sama...." Tak sme se natlemili a já šel dom. A tam sem se zamyslel, proč že sem vlastně šel ven... >_< No nic, tak třeba zejtra to vyjde. Teď už je malá možnost, že bych nestihl bránu. :)

Začalo to přibližně ve tři hodiny pátečního odpoledne. Jsme na lanparty (už asi druhý den) a pomalu začíná docházet jídlo. Jelikož tam existovali jenom dva lidé, kteří byli schopni sežrat za 2 dny 14 balení chipsů a vypít 7 litrů coly (a jeden z oněch dvou sem byl já :) ), mělo se o nákupu rozhodnout mezi nima. Ani jednomu se nám něchtělo zvedat řitě, tak jsme se rozhodli, že si o nákup zasoutěžíme. Začali sme se masakrovat ve velmi vyrovnaných soubojích v Dead or Alive, závodit v adrenalinovém Burnoutu a zakončili to nervním soubojem v Table Tennisu. Kvůli vyrovnanosti soubojů, ten co vyhrál si musel dát panáka. Long story short – ve čtyři hodiny sobotního rána jsme oba, nametení jak dogy, nasedli do auta a vydali se pro rohlíky. Brzy nám došlo, že to, že venku je už trochu vidět, ještě neznamená, že maj obchody už otevřeno. Tak jezdíme od města k vesnici a hledáme otevřený lokál. Ani nevim, kdy sme najeli na dálnici, ale vim, že když při velké rychlosti otevřete v autě všechna okýnka, nejenom že neslyšíte, ale taky je vám kurevská zima. :) Jo a když vystrčíte hlavu, tak vám ulítne čepice, takže mi někdo dluží tři kšiltovky. A nějaké tašky. Chtěl sem zkusit, jestli když vystrčim ven tašku, tak jestli odlítnu jako kdybych měl padák. Jenže mi vždycky zbyly jen ucha od tašky v hnátách a vykloubený zápěstí, jakej to mělo tah. :-/ Rozhodně sme pak skončili v Cajzlogradě a ještě ke všemu s kocovinou, takže po několika protestech a seřvání semaforů, na kterých svítila červená, sem ukecal řidiče, aby sme jeli jinam. Tak sme jeli tak dlouho jinam, až sme se úplně ztratili. Ale čirou náhodou sme tam "jinde" našli otevřený lokál a čirou náhodou tam banda ožralých školáků pořád slavila, takže sme hned dostali trochu alkoholu na uvítanou. Od šesti do jedný sme slavili konec školního roku, dokud nás paní hospodská nevyhodila. Jak sem byl nachcaný, tak se mi podařilo ještě vysomrovat 15 rohlíků za slib, že se jim nevybliju na podlahu. Každopádně sem ulicí šel pyšně jak žid s ulovenym nacistou. Jenže sem pořád nevěděl, kde sem. Uzřel sem domorodce, vydal se k němu, snažil se být co nejméně ožratý a slušně sem se té strařeny zeptal – "Typýýýčo vle, já sem úplně ztracenej, nevéš kde sem?" A to je věta, které budu do konce života litovat. Protože jak se říká – Nevědomost je sladká. Stařena se zamračila a satanistickym hlasem povídá "Ve Všetatech.". V tu chvíli sem vystřízlivěl. Ale né do normální střízlivosti, ale do plného vědomí o nebezpečích krutého světa ve kterém žijem. Stál sem zaražený uprostřed silnice a začal si uvědomovat svojí křehkost. Začal jsem si všímat stínů a věcí, které se v nich schovávají. Všiml jsem si domorodce, jak blízko u mě začal něco dělat. Bylo mi jedno, jestli si právě honil nad mrtvolou novorozeněte, vytahoval kyj nebo vázal tkaničky...začal sem běžet. Pak sem si uvědomil, že jsem pořád ožralej, protože sem musel zbytečně oběhnout blok, bo auto bylo od místa kde sem začal asi dva metry vlevo. A když už sem byl ožralej, tak sem si řek – proč ne, a celou cestu kolem bloku sem řval jak nalesy. U auta sem začal řvát na řidiče (který tam už 2 hodiny chrápal), jako kdybych měl za zadkem Jacka Rozparovače, ať mi otevře okýnko. Nastoupil jsem tedy za dalšího řevu do auta okýnkem. Po vyslovení názvu města sme odjížděli ještě s mojema hnátama trčícíma ven z okýnka. Cestou domů sem dělal pýčoviny, dokud sem zase nevystřízlivěl. Zbytek cesty byl......tichý. o_O Před nějakou chvílí sme přijeli a zjistili, že všechny nákupy už jsou zařízený. Kolega řidič šel hned nato na hajzl. Nevim jestli tam brečel nebo sral, ale podle těch zvuků mi ho bylo líto. Já sem šel ke svému počítači a celej tenhle zbytečnej quest jsem sem napsal, aby mělo těch 35 rohlíků smysl. To je vše. :)